Zahrnuje i vnější pobídky a cíle a vnitřní motivy.
Motiv je vnitřní příčina chování (stav vnitřní pohnutky), dispozice. Motivace je proces realizovaný funkčním vztahem dispozic a podnětové situace.
Motivy mohou být široké, perspektivní cíle. Dílčími motivy jsou konkrétní cíle vedoucí k perspektivnímu. Každý motiv má svůj směr, intenzitu a trvání (chci si zlepšit servis, moc to chci, protože tím získám body, budu jej trénovat tak dlouho, až mi opravu pomůže a i potom…). Na základě motivů vznikají návyky (určité zafixované způsoby chování (na každém tréninku 15- 20 minut na servis), stávají se nestereotypními i proti vůli (každý trénink, i když mi to nebude bavit). Motiv vyvolává určitou pohotovost k chování. Chování vyplývá obvykle z interakce určitých objektů a určitých vnitřních stavů (3x jsem nevzal servis soupeře, nemůžu vyhrát, to mě štve).
Obrázek: STP cvičení je nutné odmakat, ale proč se u nich i fajn nepodívat
Sklony (motivační vlastnosti) jsou přechodovým stupněm mezi postoji a temperamentovými vlastnostmi. Motivační vlastnosti se spojují do motivačního chování. U sportu velmi důležitá vlastnost je soupeřivost (lakomství, závist, spořivost), což je chování vedoucí k tužbě vyhrávat (sklon přát sobě a nepřát druhému).Stejné motivy se mohou projevovat různými způsoby chování. Například nepřátelství nebo averze vůči určité osobě se může projevovat napadáním (nevěcná kritika, pomlouvání) ale i tím, že se jí vyhýbáme.
Každý jednotlivý akt v chování může být projevem několika motivů: sparinkování může být úsilím pomoci, ale i touhou po získání prestiže či pocitem nadřazenosti (dokážu mu v pohodě dělat sparinka, jsem totiž lepší než on).
Rozhodující roli v organizaci chování hrají emoce. Tvoří podstatu odměn trestů vnitřních i vnějších, které rozhodují nejenom o tom, jak se člověk chová, ale i proč se tak chová.
Interakcí síly motivačního chování, subjektivní pravděpodobností dosažení cíle a hodnotou cíle motivace přechází v chování. Do motivační struktury zahrnujeme i zájmy a záliby, perspektivy, hodnoty, ideály a iluze.
U dítěte se běžně formují sportovní zájmy, postoje, které odpovídají rodičovským (trenérským), ke kterým má dítě kladný vztah (sociální učení). Při tomto formování motivů je důležité co bylo u hráče dítěte dříve pouhým prostředkem k dosažení cíle, k uspokojení určité potřeby. Může se stát samo cílem, vyvolávat uspokojení, stát se novou potřebou (rodiče chtějí, aby dítě sportovalo, cílem dítěte tedy je, že jde do oddílu stolního tenisu se přihlásit…první trénink se dítěti líbil…. vracelo míčky, jak bylo chtěno trenérem, odešlo s určitým uspokojením…a stejné to je i při dalších tréninkách …..dítě má po měsíci potřebu sportovat….hráč má po pěti letech stále velkou potřebu hrát stolní tenis).
Ve sportu je důležité formování motivů při očekávání druhých že je nezklamu, že to dokáži. Je to i formování sebe sama. Tento moment působí na sílu i kvalitu motivace. Kromě původního motivu je tu potřeba pokračovat v tréninkové píli, dokončit úspěšně kombinaci, kterou trénujeme. Je to i potřeba společenského uznání.
Pokud máme příliš náročný nebo stereotypní trénink motivace klesá. Vhodné je přerušení či vystřídání jiným programem tréninku. Nemotivující je přemíra donucování.
Ve sportu jsou důležitými psychologické potřeby uznání (potřeba výkonu, respektu) a potřeby sebeaktualizace (realizovat své schopnosti osobního růstu).
Někteří lidé jsou vrozeně tvořiví, u některých je trvale snížena aspirace na vyšší cíle (masivní deprivace základních potřeb v minulosti). Důležitou potřebou je potřeba úcty, vzbuzování respektu, pocit síly a úspěšnosti. Skryté potřeby (agrese, ovládání, potřeba pomoci, sexualita) souvisí s mechanismem potlačování.
Hierarchické uspořádání potřeb je na základní, psychologické (sounáležitosti, lásky,uznání), a sebeaktualizace a sebeuskutečnění.
Zájem je trvalejší snaha o poznání něčeho, činnost na níž je člověk ochoten vynakládat úsilí, peníze a čas. Zálibami je zaměřenost na činnost zprostředkující uspokojení.
Později hráče motivují soutěžní utkání, sebeuplatňování. Významné jsou vznikající dobré nebo špatné prožitky, atmosféra na tréninku a ve skupině trénujících. Velkou úlohu hraje tradice sportovního klubu, vybavení herny.
Ekonomickým incentivem je finanční dotace hráče, jeho materiální vybavení.
Důležité jsou incentivy nezávislosti, respektu a uznání, kdy si již mladý hráč velmi dobře uvědomuje, že předváděné výkony mohou získat respekt a uznání u spoluhráčů, trenérů.
Jsme různí v tom, jak iniciativně samostatně, rozvážně se rozhodujeme k činnosti. Jak důsledně, odpovědně, ukázněně a vytrvale rozhodnutí uskutečníme.
Úsilí jsou stavěny překážky. Pro překonání těchto vnějších či vnitřních překážek je nutno zvýšit počáteční úsilí a pomocí intenzivní vůle své rozhodnutí přejít přes překážky proměnit v úspěšný cíl. Vůli je možno pěstovat i vychovat.
Zásadovost se projevuje už při rozhodování tím, že vycházíme z pevných zásad a nesledujeme jen osobní výhody. Rozhodnost zajišťuje odůvodnění, určité jednání a vylučuje unáhlenost, impulsivnost a váhání. Sebeovládání vyžaduje umět ztlumit projevy afektů, ovládat své nálady, přemáhat strach. Únavu, mnohomluvnost, lenost, zabránit ukvapenému jednání.
Vytrvalost znamená houževnatě usilovat o splnění zvoleného rozhodnutí.
Samostatnost žádá nerozhodovat se podle druhých, nenásledovat je slepě, ale zvážit i své důvody, své možnosti a prostředky k dosažení cíle. Iniciativa znamená neodkládat záměrnou činnost a nečekat na radu, která nemusí být objektivní.
Můžeme sem zahrnout i jeden prostý zákon, zákon minimálního úsilí a maximální satisfakce.
Aspirační úroveň je velmi proměnlivá, je ovlivňována mnohými činiteli. Mladší hráči mají zpravidla vyšší aspirační úroveň. Muži mají relativně vyšší aspirační úroveň než ženy.
Okolnosti, které jsou hráčem hodnoceny negativně (srovnání svého výkonu s ostatními, sociální postavení) obecně zvyšují aspirační úroveň a naopak okolnosti, které vedou k opačnému hodnocení, vedou zároveň k relativně nižší aspirační úrovni.
Do aspirační úrovně se promítá vliv veškeré předcházející zkušenosti hráče. Jeho schopnost predikce, vliv jeho vlastní osobnosti a vliv jeho psychologického zázemí (trenér, spoluhráči, rodina, osobní příklady).
Prakticky před každým turnajem, utkáním týmu se na základě všech těchto složitých vlivů vytváří určitá aspirační úroveň, hráč si stanovuje výsledky, kterých chce dosáhnout.
Dosažení výkonu na úrovni nebo nad úrovní aspirace se stává pro hráče dále potřebou a bezprostředním dalším cílem. Dosažení tohoto výkonu prožívá jako úspěch. Je-li výkon nižší než předcházející aspirační úroveň, je to pro hráče neúspěch.
V družstvu, hrajícím svoji soutěž je vždy velmi důležitá soudržnost, pocity sounáležitosti, zejména při zátěži. Dále je to plastičnost krátkodobá či trvalejší. Přístupnost členů ke změnám (nominaci na utkání) dle konkrétní situace (hráčské typy soupeře, okamžitá výkonnost každého hráče družstva). U trvalejší je to pak i výměna hráčů, kapitána.
Propustnost u družstva je dalším aspektem. Tedy hledisko, jak snadno dochází k výměně členů družstva nebo dlouhodobému nezapojení hráče do utkání. Vysoká propustnost nasvědčuje poklesu výkonnosti.
Důležité je i zaměření všech členů družstva (polarizace) ke společnému cíly. Snaha o vítězství, posun v pořadí umístění družstva, dosažení zvoleného místa. Tyto znaky se podílejí na pozitivním sociálním klima celého družstva, tedy i každého jednotlivce v družstvu.
